Astropsychologie

Jméno Jung znám dlouho, ale nikdy jsem se hlouběji nezajímala o jeho práci. Také astrologii jsem brala s rezervou, neuměla jsem si představit, jak by planety na nebi mohly ukazovat něco v našem životě. Ale před čtyřmi lety jsem začala chodit k panu Calábkovi na univerzitu Nové doby, kde nám jeden víkend přednášela pí. Lenka Adamová o Stínu. A tam mi to najednou došlo. Že horoskop je snad nejjednodušší možnost, kde získat informace o tom, jakou cestou se v životě dát, jaké používat zdroje a hlavně, jaké úkoly mám v tomhle životě zpracovat. Do té doby to byly pořád jen domněnky a tápání.

K Lence Adamové chodím na kurz již dva roky, a jméno Jung se pro mě stalo opravdu známé. Planety zde totiž chápeme jako archetypy - vzorce chování. A horoskop, což je otisk oblohy v minutě našeho narození, nám ukazuje jaké energie máme do tohoto života k dispozici a hlavně jaké jsou mezi nimi vztahy. Zda spolupracující, podporující nebo napjaté až opoziční. A naším úkolem je všechny tyto energie během života poznat, prožít a nějakým způsobem zpracovat. A co víc? Ovládnout je, donutit je ke spolupráci mezi sebou a začít je používat tvořivým způsobem. A to není opravdu lehké. A není to ani na pět minut, ani na pár let, je to na celý život. Je to cesta, cesta individuace, ta, o které se říká Cesta je cíl, cíl je cesta. Už tomu rozumíte? Nemáme se hnát někam daleko, ale obrátit se dovnitř sebe a pozorovat, hledat a kultivovat svoji duši. A dávat jí podněty k jejímu růstu a zdokonalování se. A v tom nám pomáhají i naši přátelé, rodina, spřízněné duše a i naši nepřátelé, protože pokud neobrátíme pohled do sebe, přenášíme - zrcadlíme naše neviděné, neuvědomované a nezpracované obsahy na ty druhé kolem nás.

Carl Gustav Jung při svém výzkumu a léčení psychicky nemocných pacientů došel k závěru, že duše je skutečnou psychickou realitou a že vše, co člověk prožívá (zamilovanost, bolest, utrpení, touhu, naději, ztrátu) je pro duši reálný jev. Duše je při narození nějakým způsobem naprogramovaná k prožití určitých situací, a pokud jí je nedáme k dispozici a ochuzujeme ji o ně, vyvolá je sama ve vnějším okolí, což bývá někdy hodně kruté a nepochopené. Tomuto jevu říkáme zrcadlení.

Jung také nově popsal vědomí a nevědomí a došel k závěrům, že vědomí vychází z nevědomí a ne naopak, tj. že nevědomí je neporovnatelně obsáhlejší než naše vědomí. Nevědomí obsahuje jak osobní část, kde se nacházejí potlačené obsahy z dětství, kdy nám třeba rodiče zakazovali něco, co nebylo v souladu se soudobou morálkou, ale také kolektivní obsahy, kde jsou umístěny praobrazy našeho chování, tzv. archetypy. A protože archetypy jsou věčné, tak si je lidé a národy představovali a představují v podobě božstev s různými vlastnostmi, která mají svůj způsob komunikace a chování, a vyžadují svůj specifický projev úcty.

Naše duše s námi tedy komunikuje různými způsoby, ale mezi její hlavní vlastnosti patří vnímání pravou hemisférou, tedy v obrazech, pocitech, emocích. Proto s ní i my musíme navázat kontakt tímto spůsobem, tj. aktivní imaginací. Krmit ji pohádkami, metaforami, bájemi, obrazy. A zde vždy platí, co s námi nějak rezonuje, ať už v pozitivním či negativním smyslu, toho si máme všimnout, protože se to naší duše nějakým způsobem dotýká a je třeba na tom pracovat.

Jung ve své práci a svém životě rozšířil hranice psychologie a propojil ji s dalšími vědami, jako je filosofie, hermetismus, mytologie, náboženstvíí, ale také umění, astrologie, či tarot. Pochopil, že vzorce ukryté v kolektivním nevědomí se netýkají pouze lidí, ale jsou obsaženy a prolínají se celým vesmírem. To znamená, že je můžeme vidět jak v planetách na obloze, tak v tarotových kartách nebo třeba v I-ťingu. Jen je třeba se naladit na dech života a věřit.

Já doufám, že se mi to daří.

LŠ